Rozhovor prezidenta Václava Havla s hovorcom hladovkárov "Za tú našu slovenčinu" 30. 10. 1990

Z Wikizdroje
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o texte
Titulok Rozhovor prezidenta Václava Havla s hovorcom hladovkárov "Za tú našu slovenčinu" 30. 10. 1990
Licencia PD SK

Citované podľa: Verejnosť 2. 11. 1990


Keby pred rokom začal protestnú hladovku Václav Havel, chartista a vedúca osobnosť disidentského hnutia u nás, nikto by sa nečudoval. Naopak, určite by mal plnú podporu celej občianskej verejnosti. Pre uchovanie histórie prinášame rozhovor bývalého disidenta, pána prezidenta Václav Havel so zástupcom hladovkárov pred SNR devätnásťročným Martinom Urminským. Tento dialóg sa odohral priamo v tábore protestujúcich, 30. októbra 1990 pred polnocou...


M. URMINSKÝ: Dobrý deň.

V. HAVEL: Dobrý den.

M. URMINSKÝ: Som Martin Urminský. Ja vás poznám.

V. HAVEL: Ste mluvčí těch hladovkářů. Mohl by jste mi formuloval důvod, proč tu hladovku držíte?

M. URMINSKÝ: Áno. Držíme ju preto, aby bol prijatý kompetentný, jednoducho fundovaný návrh o slovenskom jazyku.

V. HAVEL: Vy jste četl ten zákon, co přijala SNR?

M. URMINSKÝ: Áno.

V. HAVEL: A co je na něm špatné?

M. URMINSKÝ: Napríklad to, že podporuje, neviem či vedome alebo nevedome, rozoštvávanie národnostných menšín, napríklad veta druhá v paragrafe 6 v druhom bode. Môžem vám to tu hneď prečítať: „Ak v takýchto mestách alebo obciach vystupuje v úradnom styku občan, ktorý nie je príslušník národnostnej menšiny, vedie sa konanie v úradnom jazyku." Povedal by som vám to takto, pán prezident: Ak je úradník Slovák a príde do tohto úradu Maďar, tak z moci zákona sa k tomuto úradníkovi zakazuje hovoriť maďarsky, aj keby úradník po maďarsky vedel. Argumentov máme veľa, pretože tento zákon, ktorý vláda prijala, myslím si, nie je správny, nie je kompetentný a máme to právne podložené.

V. HAVEL: A je nekompetentní podle vašeho mínění proto, že je nespravodlivý k menšinám, anebo že je nespravodlivý k Slovákům jako k hlavnímu národu?

M. URMINSKÝ: V obidvoch prípadoch. Tento zákon je nespravodlivý aj k menšinám, dokonca aj k Slovákom.

V. HAVEL: A uvedomujete si, že touto svoji hladovkou vlastně ohrozujete tu čerstvou a krehkou demokracii u nás? Demokracie je přece založená na tom, že si lid zvolí své poslance ve svobodných volbácn a ti jeho jménem přijímají jakási rozhodnutí. Když se vám ta rozhodnutí nelíbí, múžeté psát do novin, kritizoval to a podobně, vyjadřovat na schůzích v demokratické diskusi svůj názor a když ti, vami zvolení zástupci, váš názor nepřijmou, tak v příštích volbách můžeté zvolil někoho jiného. Ale toto je normálni nátlak, který prostě tu demokracii ohrozuje. A ta demokracie je křehoučká. Tady čtyřicet let žádná demokracie nebyla, žádnej ji moc neumíme, nejsme na ni zvyklí a je velmi snadno ohrozitelná. Uvedomujete si tenhleten aspekt svýho podnikaní?

M. URMINSKÝ: Áno. Ak by sa nejednalo o taký dôležitý zákon, ako je zákon o slovenskom jazyku, ja by som svojou protestnou hladovkou túto krehkú demokraciu, ako ju vy nazývate, nikdy neohrozoval. Lenže v tomlo prípade ide o jazykový zákon a ja si myslím, že podľa toho, ako sa k nám vláda, respeklíve SNR správa, tak to, čo je tu na Slovensku, sa moc tej demokracii nepodobá. Pretože vláda, respektíve SNR, dostala mandát od poslancov, to neznamená, že by tento mandát zbavoval zodpovednosti. Predsa poslanci sú zodpovední za to, čo prijali, a keď toto nekorešponduje so záujmami voličov, tak v tom prípade by sme sa mali uchýliť k tomu, aby tá situácia, ktorá teraz vznikla, bola prerokovaná podľa najdemokratickejšieho aktu, a to referenda.

V. HAVEL: Jak dlouho chcete tu hladovku držet?

M. URMINSKÝ: Pozrite sa, my teraz získavame podporu tým, že odstránime tú bariéru dezinformácie, ktorá je tu na Slovensku, ktorá je dokonca aj medzinárodne, získavame veľkú podporu študentov, vysokoškolských študentov, kresťanov a práve takisto Slovákov a dokonca aj - myslím, že nemôžem hovoriť určite - ale aj podporu Maďarov, pretože oni si tiež uvedomili, že tento zákon je diskriminujúci.

V. HAVEL: A vy chcete tu hladovku držet jak dlouho?

M. URMINSKÝ: Pozrite sa, táto hladovka závisí v prvom rade od toho, ako sa bude správať SNR, respektíve vláda k tým ľuďom, ktorí ju volili. Budeme ju držať dotiaľ, pokiaľ sa nedostane zadosťučinenie tomu, prečo sme tu.

V. HAVEL: A uvedomujete si jednu vec, že ten parlament, který byl zvolenej v těchto svobodnejch volbách, že ten potřebuje mít svou autoritu, mít svý seběvedomí, mít jakousi pravomoc, jakési rozhodovaní, uvedomujete si, že von nemůže rozhodoval pod tlakem křičících lidí, nebo pod tlakem vás, hladovkářů? To přece znamená pro ten parlament spochybnení své vlastní existence, své vlastni pravomoci, on tady přece vo tom jazykovým zákone diskutoval celej den, vysílalo se to sem, dopracoval se k jakémusi rozhodnutí, který platí a von nemůže přece proto, že vy tu držíte hladovku, toto rozhodnutí změnit. Tím okamžikem by ten parlament sám sproblematizoval svou vlastní existenci, svou právoplatnost, svou legitimitu, svou kompetentnost a tím okamžikem by byla sproblematizována celá demokracie, kterou sme tak pracně vybojovali. Uvedomujete si to vo jak vážny veci tady beží?

M. URMINSKÝ: Áno, ja si to plne uvedomujem: Lenže ja si myslím, že vláda prijala nekompetentný zákon a to ju predsa neoprávňuje, aby tento zákon i naďalej propagovala iba preto, že je to vládny zákon. Poviem vám veľmi krásny príklad, ktorý použili na Strojníckej fakulte: Ak si kúpim vypínač, ktorý má záručnú dobu dva roky a tento vypínač sa mi pokazí po dvoch mesiacoch, mám čakať na to, pokiaľ táto záručná doba vyprší a čakať na to svetlo? V. HAVEL: Ta demokracie přece vytváří určité mechanizmy. Mezi nimi není tento tlak tím, že tady stojíte a tady držíte hladovku. Vy přece můžete dělat podpisový akce, když s tím zákonem nesouhlasíte, můžete napsat kompetentní rozbor, můžete se svýma poslanci, pro ktoré ste dali hlasy, mluvit na schůzích a podobne. Existuje přece bezpočet legitimních demokratických prostředků, když nesouhlasíte s nejakým zákonem, jak dát najevo svůj,názor. Tohle je prostě forma nátlaku a ten nátlak vznikl, uvedomte si, čtyři měsíce po volbách. To znamená, že vlastně ten parlament, jeho existence je sproblematizována. Čtyři měsíce poté, co vznikl. Po čtyřiceti tetech byl svobodně zvolenej. To je přece strašně nebezpečná hra. A výhrady budete mít k mnoha různejm zákonům. Samozrejmě, protože bude přijímanejch bezpočet novejch zákonu. Všechno je to krok do neznáma, každej ten zákon, především ty ekonomické. Kdyby u každého zákona každej, kterej pochybuje o nějakém paragrafu, touto formou vyvíjel nátlak na ten zastupitelský sbor, tak ho zcela demobilizuje, ten zastupitelský sbor pak nebude schopen přijímat vůbec žádné zákony, vznikne vákuum, vznikne situace, kdy už může přijít nějakej diktátor, znova.

M. URMINSKÝ: Prečo? Predsa v západných demokraciách je vládna kríza úplne normálnym javom. Parlament si túto situáciu predsa spôsobil sám.Tým, že prijal nekompetentný zákon. Dokonca, ako ho prijal. Nekompetentne.

V. HAVEL: A vy těm lidem v tom parlamentu nedůvěřujete? Vždyľ ty kandidátky vznikli demokraticky, vždyť je zvolili všichni lidi na celým Slovensku. Vy se domníváte, že automaticky je pravda na vaši strane a nikoliv.na jejich, nebo...

M. URMINSKÝ: Pozrite sa, ja sám predsa nemôžem nedôverovať niekomu v parlamente. Ja som tu nato, aby si parlament obhájil to, že mu dôveruje ľud. Parlament musí dokázať, že mu ľud dôveruje. Toto je ten problém, že v súčasnej politickej, respektíve sociálno-politickej situácii vlastne nikto nevie, kto má pravdu, či táto ulica alebo tento parlament. Čiže jediným možným logickým dôsledkom, možným riešením je usporiadanie referenda, aby sa vyjadrilo k tejto otázke.

V. HAVEL: Dobře, ale odkud berete jistotu, že lid je na vaši strane a nikoliv na straně svého parlamentu, který jsi zvolil? Jak vite, že celé Slovensko, pět miliónů lidí sdílí váš názor? Vy říkáte, že jakože mluvíte jménem lidu.

M. URMINSKÝ: Nehovorím, že hovorím ako menom ľudu. Ale pozrite sa, nám sem chodia ľudia, ktorí nás podporujú, nosia nám sem kvety, podpisujú sa nám a my vidíme, že to percentuálne zastúpenie je väčšie, ako tí, čo robia protiakcie. Ako napríklad, čo organizujú v Umeleckej besede, kde získali tritisíc podpisov, my sme získali desaťtisíc. Čiže v tejto situácii nikto nevie, kto má podporu a ja si neosobujem názor, že by som prezentoval väčšinu ľudu Ja chcem len to, aby sa k tejto problemalike vyjadril fakt všetok ľud pomocou toho referenda, respektíve plebiscitu.


Pripravil (aj) Pozn. red.: Českým čitateľom sa vopred ospravedlňujeme za ypsitonky a iné prehrešky voči gramatike.